Publikace

Homosexualita

29.06.2006, autor článku: MUDr. Jana Spilková

V evropské kultuře lze sledovat tři významné cíle, o jejichž prosazení homosexuálové a jejich zastánci usilovali a usilují:

 

1. odtrestnění homosexuálního chování a jeho zrovnoprávnění s heterosexuály v trestním zákoně (1990), tolerovaná hranice pro homosexuální styk je patnáct let;
2. vytváření tolerantního společenského prostředí, vyřazení homosexuality ze seznamu nemocí (1992);
3. uznání stejnopohlavních svazků.
 
Homosexualita bývá definována jako trvalá citová a erotická preference osob stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nezvolený stav, charakterizovaný tím, že jeho nositel je pohlavně přitahován a vzrušován převážně či výlučně osobami stejného pohlaví. Termíny gay, lesbička - Kelly, 1995.
 
Lékařsko - vědecká společnost se začala zabývat studiem HS na konci 19. století a již tehdy se vynořila spekulace, zda je HS záležitostí biologickou, psychologickou či obojí. Debata se zpravidla zaměřovala na aspekt vrozenosti, který je v současnosti potvrzen. Zásadní není však diagnóza, ale fakt, že se zde jedná o lidská práva.
 
Etiologie:
 
Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě dořešenou otázkou. Je jasné, že HS má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů.
 
Struktura sexuální motivace lidí je výsledkem složitého fylogenetického procesu. Podle německého endokrinologa G.Dornera existují v mezimozku tři relativně samostatná centra:
 
1. centrum pro maskulinní či feminní typ sekrece gonadotropinů,
2. centrum pro sexuální orientaci,
3. centrum pro sexuální roli.
 
Právě rozdílným způsobem prenatálního programování mozku se vysvětluje vznik homosexuality.
 
Sexuální orientace má silnou genetickou složku (bylo např. zjištěno, že když je jeden ze sourozenců HS, pravděpodobnost, že druhý sourozenec bude HS je 52% u jednovaječných dvojčat, 22% u dvojvaječných). Determinace sexuální orientace se děje mezi druhým a třetím měsícem prenatálního vývoje. Kritický je osmý až devátý týden. Odhaduje se, že homosexuálně orientovaných žen je asi 1%, mužů 4%.
 
Musíme rozlišovat mezi HS chováním (např. náhradní sexuální chování vězňů, HS prostituce) a homosexualitou.
 
Nebylo prokázáno, že by bylo možné se homosexualitě naučit. Homosexualita má povahu celoživotní orientace všech sexuálních a erotických zájmů. Nejde o patologický jev, ale přesto bývají postoje homosexuálů ke své orientaci často konfliktní - egodystonní projevy. U dětí hovoříme o "sissy boys" a "tomboy girls". V dospívání často tlačí většinová heterosexuální norma k tomu, "být jako ostatní". Důležitá je první sexuální zkušenost. Ta bývá většinou HT. Proces rozpoznání HS orientace a jejího přijetí se nazývá "coming out".
 
Roli zde hraje: psychická stabilita, vzdělání, postoje rodiny, okolí. Součástí je fáze popření. Snaha žít jako ostatní, často vstup do manželství, rodičovství. Manželství jsou více ohrožena rozpadem. Jedinci unikají do autoerotiky, potlačují sexualitu v praktickém životě. Intrapsychické problémy způsobují vyšší sebevražednost.
 
Coming out bývá definován jako vnitropsychický konflikt mezi internalizovanou homofobií, která zahrnuje zvnitřnění a ztotožnění se se sociálně negativními postoji k homosexuální orientaci, a zároveň nově rozpoznaným vlastním erotickým zaměřením.
 
Homofobie - výraz obsahující předsudky o HS obecně. Může být externalizovaná (manifestace v nadávkách, diskriminace), internalizovaná (člověk se cítí špatně ohledně své orientace, pocitů, fantazií, chování).
 
Coming out začíná zpravidla v období puberty, kdy HS jedinec začíná vnímat své odlišné zaměření na základě erotických fantazií a citových prožitků. Coming out zpravidla probíhá obtížněji u jedinců vzdělanějších, z menších sídel a věřících. Tento proces má několik fází:
 
1. Precoming out - gay, lesbička si uvědomuje vlastní odlišnost, ale nepojmenovává ji, neumí ji přesně vyjádřit, projevuje se již v dětství jako tzv. gender dysforia (narušený vztah k rodiči stejného pohlaví, isolace v kolektivu vrstevníků). Vznikají poruchy sebehodnocení.
2. Vlastní coming out - jedinec si je vědom, že zdrojem odlišnosti je jiná sexuální orientace, než by očekávalo jeho okolí. Z toho důvodu se s ní neztotožnuje, odmítá ji a brání se připustit si skutečnost. V dalších fázích dochází k přiznání své sexuální identifikace sobě samému a pak jinému člověku. Zde je zásadní reakce druhého člověka, neboť jeho nepřijetí vede k prohloubení pocitů méněcennosti a popírání své orientace.
3. Fáze explorace - dochází k experimentům s nově uvědomovanou sexuální identitou, navazování prvních erotických vztahů a kontaktů, zpravidla bez hlubší citové podstaty, začíná stadium sociální adaptace v gay či lesbické komunitě.
4. Fáze partnerství - navazuje první partnerské vztahy, dochází k vyrovnání sexuální orientace a citových potřeb. Zprvu ještě přetrvávají negativní postoje k perspektivě partnerského soužití, později je zase vliv partnerství na život občas přeceňován.
5. Fáze integrace - dochází k integraci osobnosti, nalezení a dotřídění hodnotového systému včetně začlenění sexuální orientace, partnerského a sexuálního života.
 
Sexuální orientace sama o sobě by neměla být považována za poruchu.
 
Diagnóza F66.0 Porucha sexuálního vyzrávání - pacient trpí nejistotou o své pohlavní identitě nebo orientaci a trpí úzkostí nebo depresí.
 
Diagnóza F66.1 Ego-dystonní sexuální orientace - o pohlavní identitě nebo sexuální preferenci nejsou pochyby, ale jedinec si přeje, aby byly jiné.
 
Gayové jsou obvykle psychicky křehčí. Používání odborných termínů, včetně coming out, může vést k pokusům o psychiatrickou diagnostiku sebe samého spojených se sebeuzavíráním.
 
Formování identitity zahrnuje celou škálu reakcí: pozorování nekonformity s pohlavní rolí, konflikt se sebeobrazem, zmatek a stud, popření a projekce, racionalizace (bisexualita), pokus o změnu, smutek nad ztrátou HT obrazu, akceptace.
 
Mužská HS. Vysoká tendence k sexuální promiskuitě. U mužů se to dá vysvětlit jednak tím, že muž je biologicky disponován k vyšší aktivitě, jednak obtížnou realizací stálého HS partnerství vzhledem k sociálním problémům. Většina mužů realizuje masturbaci, orální genitální kontakty a anální styk. Existuje vyšší riziko šíření pohlavně přenosných chorob, hepatitidy. Evidentní je zde prvek hyperkompenzace (viz psychologie minorit) - pocit jisté insuficience vede k prezentaci HS jako něco lepšího, vyššího. Můžeme sledovat kulturní a sociální angažovanost HS mužů v některých profesích: herci, tanečníci, číšníci, obdobně je tomu u žen.
 
Ženská HS. Ženy jsou méně promiskuitní, dvojice lesbiček stálejší, více touží po dlouhodobém vztahu.
 
Sociálně patologické jevy:
 
Pod tímto pojmem se skrývají pojmy společenského významu, a to HS prostituce a pornografie.
 
K prostituci se dostávají jedinci obvykle z dysfunkčního rodinného prostředí, děti a mladiství na útěku z dětských domovů, diagnostických ústavů. Existují specializované gay kluby, eskortní služba, nebezpečná homopornografie.
 
Důležitou práci zastávají různá občanská sdružení (SOHO - nyní Gay iniciativa ), společenské podniky, vydávání časopisů, literatury, společný boj proti diskriminaci.

<< zpět  na seznam článků