Publikace

Sex je sex a máslo nejím

07.07.2011, autor článku: MUDr. Zlatko Pastor

Už půl roku pravidelně hledáme odpovědi na vaše otázky o sexu, ale tentokrát jsme to vzali jinak. S gynekologem a sexuologem Zlatkem Pastorem jsme doma v jeho pracovně mluvili o něm.

Co je váš největší životní úlet?

Ke svému největšímu životnímu úletu jsem asi ještě nesebral odvahu. Jsem vnitřně disciplinovaný a vždy včas přibrzdím. Tím nechci říct, že jsem dělal vždy samé ušlechtilé věci, ale to, co by se dalo nazvat opravdovým úletem, jsem nezažil. Můj životní úlet mně pravděpodobně ještě čeká.

Ani žádný vztahový úlet?

Možná to bude znít nevěrohodně, a jako že se z toho vykrucuju, ale jsem konzervativně založený člověk, který má sice volnomyšlenkářské chování, ale v mém věku už asi emocionální afekty racionalitu nepřemůžou.

Jste konzervativní i v názorech na manželství?

Určitě. Když se muž ožení, měl by v tom vztahu setrvat. Oženil jsem se před šestadvaceti lety a nikdy mě nenapadlo na tom cokoliv měnit.

Vyznáváte tradiční rodinné hodnoty?

Ten rodinný půdorys respektuji, nicméně dveře by měly být stále otevřené.

Jak to myslíte? Docela by mě zajímalo, jak to doma máte?

Manželka je pro mě stále ten nejbližší člověk.

Tomu rozumím, ale neodpověděl jste mi na otázku.

Jestli doma pečeme velikonočního beránka? Tak ano. Na Vánoce máme kapra a pouštíme si lodičky z ořechů na potoce v Karlově, kde máme chalupu.

Myslím, jak to máte s těmi otevřenými dveřmi.

To, že si od určité doby dáváme vzájemnou svobodu, a jsme k sobě tolerantní, nás na jednu stranu osvobozuje, na druhou stranu nechci říct, že sbližuje, ale nevzdalujeme se.

Takže nejde o klasické manželské soužití.

Každý den spolu nesedíme u snídaně a dokonce ani při večeři. Chcete-li slyšet tohle.

Jste zastáncem paralelních vztahů?

Málokterý muž se jim ve svém životě vyhne. Určitě je ale nevyhledávám.

Jste tedy jejich odpůrce?

To zní, jako by to byla vlastizrada. Odpůrcem můžu být třeba trestu smrti, ale paralelních vztahů?

Někdo to může mít nastavené na stejné morální hladině.

Samozřejmě že každý touží po monogamním svazku a ani já v tom nejsem výjimka, ale ne každému se to dlouhodobě povede. Většina mých přátel v paralelním vztahu žije nebo žila. Vlastně neznám nikoho, kdo by se do téhle situace nedostal. Nejsem ale ani jejich zastánce, protože to vždycky komplikuje život všem zúčastněným, ať už vědí, že jsou spolucestujícími v tom paralelním autobuse, nebo ne.

Jste šovinista?

Malinko. Uznávám rovnost pohlaví, avšak specifika mužství a ženství jsou silná. Ale nechci mlžit a říkat, že jsou mi ty mužské primitivně šovinistické tendence neznámé, nebo že se mě netýkají. Ty biologické danosti v sobě mám, ale snažím se s nimi bojovat.

Můžete mi to jako ženě nějak přiblížit?

Je to ta mužská dominance. Ale každé pohlaví má své zbraně. Ty ženské jsou mnohem rafinovanější. Slzy bývají daleko účinnější. Tklivé oči či pohledy jsou působivější, než když někdo zařve, že v lednici zase není ta hořčice.

Myslíte, že by ve vztahu měla fungovat tradiční dělba rolí?

Může být i netradiční, ale když štípu dřevo, očekával bych, že žena, která čeká, až zatopím, mezitím namaže třeba chleba a položí mi na něj plátek ředkvičky.

V jednom z rozhovorů jste mi odpověděl, že naprostá většina sexuálně aktivních mužů masturbuje a ještě se přitom vzrušuje pornografickým časopisem. Díváte se na porno?

Sem tam.

Chodíte do sexshopu? 

Když tam zajdu, jsem mile překvapený. Málokde jsou prodavačky tak kultivované a tak se vám věnují jako v sexshopech. Jsou profesionální, mají přehled, dokážou o tom erudovaně a bez zábran mluvit, zkrátka chtějí prodávat. 

Navštěvujete swingers party? 

Ne. 

Měl jste někdy něco s nymfomankou? 

Pravděpodobně ano. 

Máte nějaký fetiš? 

Líbí se mi dámské prádlo, ale na sobě ho nenosím. 

A co romantika? 

Nemám rád falešnou romantiku, takové to předstírání. 

Jaký byl váš největší romantický zážitek? 

Zpětně vzpomínám, když jsme s manželkou před mnoha lety bydleli na Starém Městě. Byl to zchátralý byt čtvrté kategorie přestavěný do francouzského stylu. Nosil jsem uhlí do druhého patra, neměli jsme tekoucí vodu, na zemi byly rohože, na zdi červeně lakované zrcadlo po dědovi. Chodili jsme do filmového klubu, pili levné víno v litrových lahvích a náš vztah byl v rozpuku. 

Vyrůstal jste kousek odtud v Senohrabech. A vaše máma byla porodní asistentka. 

Porodní bába. Jezdila za ženami v šestinedělí a před porodem na skútru, což byla kapotovaná motorka sto pětadvacítka. Měla široký obvod Říčany a okolí. Některé ženy rodila i doma, tenkrát to nebylo módní, ale někdy nutné. Dříve pro rodičku jezdila sanita a saniťák s porodní bábou ji odvezli do porodnice, a když to nestihli, rodilo se doma nebo v sanitce. A protože hodně sloužila, dětství jsem strávil u babičky s dědou. 

Babička byla v domácnosti? 

Dneska by se řeklo housewife. Děda byl ajznboňák a starý nemrava, jak říkala babička. Zkrátka měl rád život. Říkával, že dělal výpravčího na pražském Hlavním nádraží, ale babička to vždycky shodila a dodala: Dědek si vymýšlí, dělal u tunelu! Měli hodně vyhraněný vztah. Rád na tu dobu vzpomínám. 

Lékařem jste se stal díky matce? 

Asi ano, vnímal jsem to prostředí a atmosféru, podprahově mě k tomu vedla, ale moc jsem se tomu ani nebránil.

S kolegy v Motole, kde jste pracoval jako porodník, jste založili třetí centrum asistované reprodukce.

To byl tenkrát velmi dynamický obor, který tady ještě neexistoval. Dneska je to rutinní metoda, ale tehdy jsme neměli přístroje, objednávali jsme si aspirační jehly z JZD Chýně, které byly tupé a musely se brousit. Nebyla žádná literatura, vypracované postupy, nebyli embryologové. Byla to průkopnická doba, takové malé dobrodružství. 

Kdy jste začal se sexuologií? 

Při asistované reprodukci pracujete i s muži a zkoumáte jejich plodnost. Tehdy byla sexuologie jediná specializace, jejíž součástí byla i andrologie, takže jsem si udělal atestaci, abych měl kvalifikaci na vyšetřování mužů. A když jsem začal dělat v ambulanci, tak jsem se zase více zaměřil na ženskou sexualitu. 

Do rozhovoru se vám moc nechtělo. Proč? 

Nemám takové rozhovory rád. Vadí mi ta exhibice, taky je v časopisech čtu jen občas. A když jsem se sám sebe ptal, jaký rozhovor mně oslovil, vzpomněl jsem si na ten s Woody Allenem, a to jen proto, že ho mám rád. Většina lidí se při interview snaží být daleko lepší a je z toho cítit přetvářka. A není nic hroznějšího než katalogové rozhovory s otázkami: Je Bůh? Co jste dělal 17. listopadu? Co čtete? Mnozí přemýšlejí, co by odpověděli, aby to zapůsobilo. Pochybuju, že většina z nich ty knihy zevrubně četla. 

Jak byste tedy dělal rozhovor? 

Asi bych se zeptal: Co je na vás nejhoršího? 

Dobrá, co je na vás nejhoršího? 

A já bych odpověděl, že kradu nože na máslo, přitom máslo vůbec nejím. A vy byste pak dala do titulku: Ten co krade nože na máslo, v novinách to takhle funguje nebo ne? 

Možná to zjednodušujete. Nepramení to trochu z vaší nedůvěry k novinářům? Často kritizujete média za to, že mluví a píší o věcech, které nejsou typické pro lidskou sexualitu. 

Protože se mluví hlavně o extrémech, které zaujmou, ne o přirozených věcech. Chcete šokovat a prodávat. Ale naprostá většina lidí nedosahuje mimořádných výkonů ani v sexu. A jste-li soustavně nesprávně informována o funkcích vašeho těla a výkonech, kterých dosahují jenom disponovaní jedinci a vy je přitom nemáte nebo neprožíváte, jste frustrována, nebo si myslíte, že partner není v pořádku. Je to jako mluvit jenom o vrcholovém sportu a rekreačního si vůbec nevšímat. 

Není to tím, že není nic zvláštního, když Fanda z Písku hraje tenis, ale až vyhraje Wimbledon, začne to lidi zajímat? 

Jistě, ale s tím, že nevyhrajete Wimbledon, se smíříte. Ale když máte v každé trafice časopis s pěti zaručenými radami, jak přivést ženu k orgasmu, a ono nic, začnete pochybovat, myslíte si, že něco není v pořádku, když to přece všichni říkají. To je asi stejné jako pět zaručených rad, jak se stát kosmonautem. A u tenisu všichni vědí, že z něj mohou mít radost, i když zrovna nevyhrávají Davis cup. 

Jaké jsou tedy podle vás největší mýty v sexu? 

Že všichni máme právo na spokojený, kvalitní a šťavnatý sex. Že tyto zážitky přijdou automaticky a nemusíme pro to nic udělat. A že sex nás všech je identický a prožíváme při něm to, co píší v novinách nebo vidíme někde na obrazovce. Čili, že se nerespektuje základní výlučnost sexu a vztahů, což je individualita. 

Napsal jste knihu o ženské sexualitě, myslíte, že o ní víte všechno? 

Přestože studuji ženskou sexualitu tolik let, doposud jsem nezjistil, o co ženám skutečně jde, abych parafrázoval Sigmunda Freuda. 

Zkusme to. O co ženám jde? 

Aby byly milovány. Ale záleží, v jaké jsou situaci. Mladá, svobodná holka chce získat otce svých dětí. Žena s dětmi hledá to, co nemá doma: cit, lásku, sex, že jí někdo naslouchá, nebo ji neotravuje a dá jí svobodu... Ženám jde o mnoho věcí. 

O co jde mužům? 

Podle situace a věku. Muži jsou ješitní, takže jim jde hlavně o to, aby jim okolí potvrzovalo to, co si o sobě sami myslí, nebo iluzi, jakými by chtěli opravdu být. 

Na polici máte knížku Bohuslava Brouka. 

Obdivuji šíři jeho záběru. Při svém mládí měl neuvěřitelný rozhled, znalosti, a byl velmi vyzrálý. Byl takový dandy z bohaté rodiny, věnoval se psychologii, psychoanalýze, lidské duši, byl umělecky nadaný, studoval filozofii a přírodní vědy, pak se živil v imunologických laboratořích, napsal vědecké knížky, vydal herbář, přednášel na univerzitách a nakonec zemřel v zapomnění. 

Když se řekne Brouk, vybaví se mi jeho statě o masturbaci. 

Je spojovaný se sexualitou, protože je to vždy provokativní. Byl součástí surrealistického hnutí spolu se Štýrským a Teigem. To byly jeho začátky, do třiceti let. Zabýval se také literaturou, jazykovou komikou, architekturou... O sexu hovoří pravdivě a otevřeně, což lidi dráždí. Nedělí sex na slušný a neslušný, špatný a dobrý. Sex je sex. A pro každého to může být úplně něco jiného. Brouk píše o fantaziích, které všichni známe. Nepárá se s tím a říká věci tak, jaké jsou ve skutečnosti. Ovšem spíš mě fascinuje celá ta skupina okolo něj a to období. Třeba Toyen, pravděpodobně transsexuálka, je to cítit z jejích erotických obrazů i kreseb a života samozřejmě. Oni byli svobodní a to vždycky popouzí. Hlavně zatuchlé maloměšťáky s jejich představami, jak to všechno má být. A sex je výbušné téma, protože většina lidí není se svou sexualitou vyrovnána. 

A vy? 

Myslím, že poměrně ano. 

Vyříkal jste si to sám se sebou, nebo jak jste se s ní vyrovnával? 

Zráním, ztrácením nepřirozených zábran, hledáním přirozenosti. Ono je nejjednodušší říkat pravdu, což je někdy těžké. Ale že netápu v těchto věcech, souvisí i s mojí profesí. Stále však mám rezervy. 

Takže jste už zkoušel argentinský trakař, o kterém občas vyprávíte a píšete? 

Zatím ne. V tom ještě spatřuji svoji nedokonalost. 

Musí to být nějaká krkolomná poloha, jak se takový argentinský trakař, prosím vás, dělá? 

To je taková moje obrana, když nevím kudy kam a někdo chce slyšet něco bizarního, použiju argentinský trakař. Taková sexuologická i osobní fabulace, víte. 

Asi chápu, ale teď budete muset vymyslet něco nového? 

Zajdu do svého imaginárního pokojíčku se sexuologickým haraburdím, trakař dám do rohu a doprostřed si postavím něco nového, třeba bolivijské vidle.


<< zpět  na seznam článků