Publikace

Sexualita a klimakterium

17.03.2007, autor článku: MUDr. Zlatko Pastor

Stáří je ta část života, kdy se stále více věcí stává naposledy a stále méně věcí poprvé, říká ve svém aforismu americký gerontolog Leonard Hayglick.

 

V období přechodu dochází k zásadním změnám v životě ženy. Sexuální atraktivita klesá a ženy ztrácí svůj "sexual well being". Po sexuálním jaru, létu plném plodnosti nastupuje klidný podzim. Příčinou těchto změn je vyhasínající ovariální aktivita.
 
Sexuální dysfunkce jsou multikauzální a multidimenzionální problémy, jejichž etiologie je kombinací organických, psychogenních a interpersonálních příčin. WHO je definuje jako stavy, při kterých se jedinec nemůže podílet na sexuálním prožitku podle svých představ. Jejich prevalence se pohybuje kolem 30 - 50 %. Ve vyšších věkových kategoriích se sexuální dysfunkce vyskytují častěji. Tyto poruchy snižují kvalitu života, přináší somatické potíže, emoční napětí či sociální odloučení. Projevují se poklesem touhy, vzrušivosti a problémy s orgasmem. Častěji se vyskytují bolesti při pohlavním styku.
 
Sexualita v klimakteriu má svá specifika, která nelze brát jako patologickou abnormalitu, ale jako přirozenou variantu sexuálního chování stárnoucích žen. Je nutné respektovat přirozené potřeby a touhy, individuální normy a přání jednotlivce. Sexualita je součástí osobnosti v každém věku. Lidská sexualita má párový charakter. Nemůžeme eliminovat představy o sexu pouze na koitus, autoerotika může být stejně pestrá a při absenci partnera ve stáří o to důležitější. Mýtus o asexuálním stáří je dávno překonán.
 
Sexuální život s postupujícím věkem nevzkvétá. Sexualita nezačíná v klimakteriu. To ovšem neplatí univerzálně a bývá to modifikováno osobním založením, vnitřní energií, zdravotním stavem, možnostmi, příležitostí a mnoha dalšími okolnostmi.
 
Mechanismy řízení lidské sexuality jsou nesmírně komplikované. Pohlavní hormony, estrogeny a androgeny, hrají v tomto procesu důležitou roli. Stejně podstatnou úlohu mají však i psychosociální aspekty.
 
Estrogeny mají zásadní vliv na trofiku ženského pohlavního ústrojí. Jejich deficit v postmenopauze se projevuje především atrofizací urogenitálního traktu se všemi známými konsekvencemi. Estrogeny působí pravděpodobně i na centrální úrovni, nejsou však žádné důkazy o tom, že by přímo ovlivňovaly vzrušivost a reaktivitu.
 
Androgeny obecně u obou pohlaví zvyšují sexuální sponteneitu, vzrušivost a reaktivitu. Nedostatek androgenů adekvátně estrogenizovaných žen bývá spojován s častějším výskytem sexuálních dysfunkcí. Léčba androgeny přináší většinou zlepšení sexuálních reakcí a zvýšení zájmu o sex.
 
Ženské vnímání sexu je daleko emotivnější, citlivější, orgasmus nebo periferní reakce nemusí být pro sexuální uspokojení rozhodující, respektive to nejdůležitější. Spokojenost s vlastním sexuálním životem je velmi individuální a mnohdy může být velice vzdálena většinovému vnímání. Představy o ideálním sexuálním životě jsou v poslední době modifikovány životním stylem zaměřeným na výkon a úspěch a už pocit odlišnosti, v porovnání s nereálnými představami, může vyvolat problém či obavy z vlastní nedokonalosti, aniž by tomu tak ve skutečnosti bylo. To platí o to více pro stárnoucí ženy.

<< zpět  na seznam článků