Publikace

Z odpovědí MUDr. Zlatko Pastora

18.07.2009, autor článku: MUDr. Zlatko Pastor

Jsem tři roky vdaná. Moje 3 letá dcerka, kterou máme, je to jediné, co mě u manžela drží. Bydlíme u jeho rodičů a můj manžel se ke mně chová od té doby, co jsme se vzali, jako kdybych byla jeho služka.

 

Manželovi dělám služku
Jsem tři roky vdaná. Moje 3 letá dcerka, kterou máme, je to jediné, co mě u manžela drží. Bydlíme u jeho rodičů a můj manžel se ke mně chová od té doby, co jsme se vzali, jako kdybych byla jeho služka. Musím mu nosit teplý oběd pod nos, nesmím chatovat, chodit na zábavy, musím být jen doma a starat se o vše v domácnosti jen podle jeho představ. Několikrát jsem od něj odešla, a tehdy vždycky říkal, jak si své chyby uvědomuje a že je napraví. Napravil, ale jen na chvíli. teď jsem si našla přítele, se kterým jsem dva měsíce a je to skvělý člověk. Je mi s ním krásně, ale manžel na vše přišel a dal mi na vybranou: buč on, anebo přítel. Přitom slibuje, že se bude chovat lépe a dokonce koupí dům, abychom žili samostatně. Já vždy podlehnu i přesto, že k němu už nic necítím, ale věřím, že se mi city k němu vrátí. Mám výčitky, že bych byla ta, kdo rozbije rodinu. Proto nedokážu odejít za přítelem, i když si myslím, že bych s ním byla šťastnější. Myslíte, že má moje manželství smysl udržovat? Kde mám případně najít sílu k odchodu, když vím, že u manžela mám lepší zázemí?
Odpověč ani vaše rozhodnutí nejsou snadná. Poslední pojítka, která mezi vámi a manželem existují, jsou společná dcera a ekonomické výhody, které vám manžel poskytuje. U přítele nalézáte pochopení a lásku, manžel vám a dceři poskytuje zase ekonomickou jistotu. Není nelogické a ani nesprávné, že jsou pragmatické důvody – tedy ty ekonomické pro vás stejně důležité. Z toho co jste napsala však spíše vyplývá, že chování manžela se asi nezmění, a když, tak jenom na chvilku. S délkou manželství by se váš vztah mohl spíše zhoršovat. Určitě není dobré dělat ukvapená rozhodnutí. Vše dobře zvažte, ale myslím si, že vaše manželství vzkvétat nebude. Proto bych vám odchod od manžela k příteli, kterého máte ráda a je nás hodný, nerozmlouval.

Můj otec mě ignoruje
Můj problém je nepřijetí a vlastně úplná ignorace ze strany otce. Otec se mnou nežil, nicméně vídali jsme se pravidelně. Já jsem si k němu určitý vztah vybudovala, ale on zřejmě nikdy. Myslím, že se mu snažím celý život dokázat, že za něco stojím a dá se říct, že se mi to snad i daří. V tom ale problém asi nebude, on o mě prostě nemá zájem a tím to končí. Mrzí mě to a myslím, že kvůli tomu úplně nedůvěřuji jiným mužům, myslím, že v každém vztahu pravidelně testuji partnera, zda mě má dost rád a někdy až tak, že už je to nesnesitelné. Prosím poračte, jak se vyrovnat s tím, že mne otec ignoruje a jak to přestat přenášet dál. Normálně funguji s muži bez problémů, ale v krizovém okamžiku se někdy chovám, jako bych nenáviděla všechny. Taky by mě zajímalo, proč se takto otcové někdy chovají, vím, že nejsem sama, o koho neměl otec zájem, i když mu v tom nic nebránilo. Často se mluví o otcích, kterým matky jejich dětí znemožňují přístup, ale jsou tisíce otců, kterým nic nebránilo, ale o děti prostě nejevili zájem.
Je to smutný, ale nikoli výjimečný příběh. Na otázku proč vás otec ignoruje, neodpovím, protože k tomu nemám dostatek informací. Někdy si tím rodiče kompenzují nevyrovnaný vztah k předchozímu partnerovi. Myslí si, že když jejich děti vyrůstají v jiné rodině, tak se zbavili veškeré odpovědnosti a že k nim nemají žádné závazky. Jako by tím potlačovali nepříjemné zážitky na minulého partnera a dítě s ním hodí do jednoho pytle. Stává se to hlavně u lidí, kteří si založí další rodinu a chtějí žít takzvaně nový život. Přitom jaksi zapomínají, že jejich osud nezačíná ani nekončí při každém novém seznámení, ale je kontinuální nití od narození do smrti. A i kdyby za sebou zametli všechny mosty, životy a osudy lidí, které ovlivnili pokračují stále dál. V nových rodinách se paradoxně starají, třeba o vyženěné děti, daleko lépe než o svoje vlastní. Je to sice ubohé, ale snaží se tím popírat nepříjemnou realitu předchozího života, od které se touží odpoutat. Jejich egoismus tak dopadá na dítě, které je v tom nevině a může mu změnit celé hodnotové schéma, postoje k životu či vztah k budoucím partnerům. Takto zaseté trauma může poznamenat celý váš život. Radit vám, že to nemáte tak brát, k partnerům se chovat jinak, zbytečně je a priori nepodezírat, že vám opustí nebo že jejich cit k vám není tak horoucí, je sice snadné, ale těžko realizovatelné. Asi se do toho promítá vaše podvědomá touha po lásce, kterou vám léta nikdo neopětuje tak, jak byste si představovala. Někdy pomáhá, když se od rodiče, který o vás v dětství nejevil zájem či vám ubližoval odpoutat a plout životem sama, jako by otec neexistoval, protože absence negativních podmětů je lepší jež vztah, který vás soustavně zraňuje. A právě k tomu vám může pomoci váš životní partner.

Přítel mi dal facku
Můj přítel mi po sedmi letech vztahu dal facku. První jsem přešla s tím, že byl opilý, slíbil mi, že už se to nebude opakovat, a viděla jsem na něm, že ho to opravdu mrzí. Brzy však následovala další (nelíbil se mu způsob, jakým jsem mu dopověděla před jeho rodiči), po třetím uhození jsem od něj odešla. Nyní jsme se po čtyřech letech opět sešli, přiznal mi, že fackoval i svoji další partnerku. Když jsem se ho ptala na důvod, tak se rozzlobil, že ho stále kritizuji a snažím se z něj udělat blázna. Připadá mi to jak klasický příběh z ženských časopisů, z bití viní mě (dokonce i z bití další partnerky, prý jsem ho zničila) a dokáže ty facky tak logicky odůvodnit, že kdybych nevěděla, že násilí je tabu, tak mu uvěřím, že si bití za své chování zasloužím, vlastně jsem tomu i na okamžik uvěřila. Prosila jsem ho, abychom šli za odborníkem, který by nám pomohl vyřešit naše problémy, on to ovšem chápal tak, že chci mít důkaz s razítkem, že chyba je v něm. Myslím si, že by to měl řešit, ale cokoliv navrhnu, bere jako útok a kritiku proti sobě. Nechápu, jak jsme se mohli ocitnout v takové situaci, jsme oba vysokoškolsky vzdělaní a ve vztahu k ostatním, k rodinám a přátelům nebo v práci nemáme žádný problém. Máme se pořád rádi a já chci věřit, že s trochou disciplíny existuje pomoc.
Myslím, že vaše původní rozhodnutí – tedy odchod od přítele – bylo správné. Povahové rysy a chování lidí se časem mění málo, mají spíše tendenci se konzervovat respektive zhoršovat. Jestliže se váš přítel choval tímto způsobem i k jiné partnerce, dokonce o tom otevřeně hovoří a navíc hledá vinu mimo sebe, je naděje na jeho zásadní změnu malá. Konzultace s odborníkem je jistě dobrý nápad. Na základě poskytnutých informacích, bych vám pokračování vztahu s tímto partnerem spíše nedoporučoval. Nikdo nemá povinnost trpět a nechat se mlátit svým partnerem.

Než jsem poznala svého současného partnera, žila jsem nějakou dobu s klukem, který mě bil a ponižoval. Vypěstoval ve mně komplexy, kterých se do teď nemůžu zbavit, a věčným ponižováním ve mně zabil veškerou důvěru k mužům. Nynější partner na mě ruku nikdy nevztáhl, ale já toužím po dotycích a pohlazeních, které by mi dodávaly pocit jistoty a lásky. Jejich nedostatek mi nevynahradí žádné materiální věci, se kterými je ale spokojený můj partner. Jemu stačí, že máme dobrou práci a peníze, je hrozně chladný i co se týče intimností. Vadí mi, že spolu neusínáme, málokdy mě za cokoli pochválí. Vnitřně mě to ubíjí, ten jeho nezájem je nesnesitelný, napadají mě různé myšlenky a začínám být podezřívavá. Bojím se totiž, že mi zase ublíží jako jsem to už zažila. Sexuálně spolu téměř vůbec nežijeme, ne že bychom nechtěli, ale oba jsme každý den dlouho v práci, a když se vrátím domů, musím uvařit, poklidit a potom již na sex nemám téměř pomyšlení. Někdy mívám dojem, že mu ani sex se mnou nechybí, připadám si pro něj ošklivá, ale přitom vím, že nejsem.
Asi nemáte štěstí při výběru partnerů. Předchozí partner byl hrubián a určitě bylo dobře, že jste se ním rozešla. Ten současný asi na sex moc není a pochybuji, že by se to časem výrazně změnilo. Záleží samozřejmě na vás jakého partnera chcete mít po svém boku. Z otázky nevyplývá, proč spolu prakticky sexuálně nežijete. Možná jste po předchozím vztahu volila klidného a hodného partnera, který s vámi žije jako byste byla jeho sestra, ale s délkou vztahu si uvědomujete, že k životu sex potřebujete. Nabízí se otázka, jak vy sama na partnera působíte a zdali ho k sexu přímo, náznaky nebo svojí celkovou existencí provokujete či jste-li pasivní nebo ho svým chováním spíše odrazujete. Určitě by bylo vhodné váš vztah, ale i předchozí zkušenost, rozebrat s nějakým odborníkem, případně podstoupit párovou terapii se současným přítelem. Nebude-li vám vztah nadále vyhovovat, nic vám nebrání abyste ho ukončila a našla si adekvátní protějšek.

Jsem velmi žárlivá
Vím, že každý je v jistém slova smyslu žárlivý, ale obávám se, že já zasahuji do extrémů. V mém minulém vztahu jsme s partnerem byli stále spolu, takže jsem neměla důvod k žárlivosti. Můj nynější přítel je ale obklopen mnoha lidmi, a to hlavně ženského pohlaví. Velmi mě děsí představa, že s nimi pojede na 14 dní pryč, a já vím, že moje společnost mezi nimi nepřipadá v úvahu. Ve vztahu je důležitá důvěra, ale já vím, že v minulém vztahu se rád líbal, i když byl zadaný. Žárlivost ve velkém množství je velmi špatná a já vás tedy prosím o nějakou radu a pomoc. Měla bych ho něčím zaujmout? Čím? Myslím, že zakázat mu jeho akce s těmito lidmi by asi nebylo to nejlepší...
Žárlivost je to určité míry známka sníženého sebehodnocení a nízkého sebevědomí. Se žárlivým partnerem se žije velice těžko, s patologickým žárlivcem se žít nedá. Určitá míra žárlivosti, respektive obavy ze ztráty partnera či snaha o soutěžení o toho druhého, do jisté míry patří ke každému vztahu, ale rozhodující je míra projevů této vlastnosti. Je důležité si uvědomit, že každý, a to i v dlouhodobém svazku nebo manželství, má právo na odpovídající svobodu. Formulace „zakázat mu jeho akce by bylo nejlepší“ příliš nesvědčí o vaší svobodomyslnosti a naznačují nesprávný partnerský přístup. Máte-li někoho ráda, měla byste to dokazovat spíše pochopením jeho potřeb a poskytnutím dostatečného prostoru pro jeho zájmy a koníčky. Zákazy, omezování, vynucování si přítomnosti druhého za každou cenu nebo citové vydírání sice mohou krátkodobě fungovat, ale v dlouhodobé perspektivě jsou naprosto devastující. Nebojte se poskytovat příteli dostatek svobody. Má-li vás opravdu rád, určitě se vám to vrátí. A jestliže jsou jeho city již na odchodu jinde, zákazy a nátlak ničemu nepomohou.

Nedávno mi lékaři objevili cukrovku a problémy se štítnou žlázou. Dočeta jsem se, že lidé s cukrovkou mají menší sebevědomí a menší zájem o milování. Já jsem ale dosud tyto problémy neměla. Stačilo, aby mě přítel políbil nebo řekl něco vzrušujícího, a hned jsem měla chuť se milovat. Ale už několik měsíců pociťuji, že mi ta chuť jaksi chybí. Už mi totiž nestačí jenom polibky a slova, přítel mě docela dlouho dráždí, než se dostaví vzrušení. Většinou se mi sex líbí, ale orgasmu dosáhnu jen výjimečně, a to vždycky, jenom když mě přítel dráždí klitoris. Dříve jsem orgasmu dosáhla skoro pokaždé, ale od té doby, co jsem nemocná, je těžké dosáhnout vzrušení. Po dlouhém dráždění se mi stává, že radši ucuknu. Nevím, jestli je problém ve mně, nebo v mém onemocnění. Jestli s tím má něco společného cukrovka nebo štítná žláza.
Onemocnění cukrovkou se do ženského sexuálního života promítá zcela výjimečně. Onemocnění štítné žlázy může všeobecně snížit vaší životní aktivitu, což se může projevit i v sexuální oblasti, ale dobře léčená porucha štítnice by vám život ani sex komplikovat neměla. Všeobecně je však možné říct, že každé onemocnění komplikuje jedinci život, vyvolává obavy o jeho osud a přináší nejistotu, jak se bude nemoc projevovat v budoucnu. Všechny tyto nepříjemné okolnosti, čili strach o své zdraví porušují integritu jedince, působí jeho skleslost a špatnou náladu. A poté není divu, že se za těchto okolností netěšíte ze sexu tak, jako dříve. Ale neztrácejte naději. Až se naučíte se svou chorobou žít, budete-li dodržovat dietu a režimová opatření eventuálně potřebné léky vše se upraví.

Proč malé děti onanují
Pracuji v mateřské školce jako učitelka. Před pěti lety k nám přišla holčička, která onanovala přes hranu židle. Když dosáhla vyvrcholení byla úplně v extázi. Měla ,,oči v sloup‘‘ a celá se klepala. Děti se seběhli, koukali na Janičku a já nevěděla jak se mám zachovat. Upozorňovat na její chování jsem nechtěla, ale s maminkou jsem o tom mluvila. Říkala, že to Janička dělá od čtyř let a ona si s tím neví rady. Rodina se záhy odstěhovala a já nevím, jak to s malou Janou dopadlo. Ale samotnou mě téma dětské sexuality zajímá. Ráda bych znala odpovědi na tyto otázky: Proč tak malé dítě onanuje? Kde a jakého odborníka má matka vyhledat? Bude mít Jana kvalitní sexuální život v dospělosti? Dá se Janě pomoci nějakými léky? Je Jana v populaci dětí výjimkou?
Malé děti onanují, protože nim to přináší sexuální uspokojení a rozkoš. V tomto ohledu se to příliš neliší od dospělých. Malé děti tomu však nepřikládají erotický význam, protože ještě nevědí, co to erotika vlastně je, a ani jim nepřipadá nepatřičné, že to dělají třeba na veřejnosti. Jejich onanie není doprovázena sexuálními fantaziemi tak, jak je tomu u dospělých. U velice malých dětí jde tedy „pouze“ o fyzické uspokojení bez jakékoliv sexuálního doprovodu. Erotické konsekvence tomu dávají, samozřejmě, až dospělí. Poradu by matka měla vyhledat u sexuologa, nejlépe takového, který je zaměřen na dětskou sexualitu, ten je ovšem opravdu velice málo. Cílem však není zakazovat holčičce masturbaci nebo jí říkat, jak je to škodlivé nebo jí za to dokonce trestat, ale vysvětlit jí, že se tyto věci nedělají na veřejnosti ale v soukromí, kde to nikdo nevidí. Myslím, že Jana bude mít v budoucnu velice kvalitní a bohatý sexuální život. Masturbace je totiž klíčem k našim erotickým prožitkům a frekvence těchto aktivit do jisté míry nepřímo naznačuje jaký vztah s sexu opravdu máme. U Jany nepochybujeme, že je velmi dobře sexuálně komponovaná. Život by ji mohla komplikovat možná její velká náruživost či hypersexuální chování, ale na takové hodnocení je v dětském věku ještě brzy. Uvažovat o léčbě masturbace je scestné! Podávání léků na potlačení onanie odsouzeníhodné! Problém, alespoň tak, jak ho popisujete, je pouze v tom vysvětlit Janě, že nesmí masturbovat na veřejnosti v přítomnosti jiných osob a že má tyto aktivity odsunout do svého soukromí. Tento příběh zase tak výjimečný není, pouze se o tom tolik nemluví a většina dětí záhy pochopí, že se na veřejnosti nemasturbuje.

Nedávno mi bylo 18 let a zamilovala jsem se do staršího muže, který je bohužel ženatý a o 17 let starší. Dříve měl pověst holkaře, ale od doby, co mě poznal, se úplně změnil. Miluje mě nadevše a moc pro něj znamenám. Známe se už několik měsíců, chodíme spolu a došlo i k mazlení. Z milování má ale strach, říká, že po tom touží a chce to se mnou prožít, ale zdráhá se. Jeho city ke mně jsou prý tak silné, že se bojí, že by mě pak chtěl napořád a zůstal by se mnou. Do rozvodu ho netlačím, nikdy jsem po něm nic nechtěla. Nerozumím tomu, protože já ho mám ráda a chtěla bych se s ním milovat. Nevím, co si o tom mám myslet a jak se zachovat. Je možné, že by mě tolik miloval, nebo je to jen pouhý klam? Poračte mi, prosím, jsem zoufalá.
Bývá až úsměvné kolik žen si myslí, že se jejich partner, poté co se s nimi seznámí, zcela změní…Jak to popisujete, tak je opravdu zvláštní, že by si „proutník ve výslužbě“ nechal uniknout šanci mít sex s mladou pohlednou dívkou. Určitě to není typické, Hledal bych za tím určité obavy z jeho strany, které mohou plynout třeba z jeho současné sexuální dysfunkce (i když ta se dá v současnosti celkem spolehlivě léčit) nebo strach z vašeho přílišného se upoutání k jeho osobě, které by mu mohlo přinést v budoucnu nepředvídatelné komplikace. Jakou taktiku ženské sexuální strategii máte použít, to je na vás. Na vaší straně je mládí a asi i sexuální přitažlivost, což jsou pro muže středních let velké atraktanty.

Jsme pár středního věku, ale začínám mít obavu, že na straně mého přítele není vše úplně v pořádku. Už při první návštěvě u něj doma mě překvapilo opravdu velké množství erotických časopisů, kazet, DVD atp., které kupoval a stále kupuje. Zároveň jsem zjistila, že si vystříhává různé články a rady z denního tisku, různé statistiky, jako kolikrát do týdne má být sex, jak dlouho má trvat atd...Přítel je dosti sexuálně náruživý, což mi vyhovuje, protože já také. O sexu spolu otevřeně mluvíme a ani on mi nikdy neřekl, že by byl nespokojen. Říká mi, že i často masturbuje, aby se zbavil stresu. Když nejsme spolu, telefonuje mi, že má zase erekci. Měla jsem před ním také muže, kteří byli dobří v sexu, ale nedávali své mužství na odiv tak jako on. Nejde o nějakou úchylku? Zaráží mě také, že se přítel také prohlíží často a dlouho v zrcadle oblečený i nahý. Dost si na svém vzhledu zakládá. Trochu mi však tím pózováním spíš připomíná ženu. Pozná žena na muži, že má sklon k homosexualitě? Třeba tím, jaké používá erotické pomůcky, nebo tím, na kterých místech chce být drážděn?
Váš přítel na mě dělá dojem náruživě sexuálně zaměřeného muže s velkou potřebou sexuálního vybití a touhou po všemožných experimentech s určitými narcistickými sklony. Tak, jak ho popisujete mi vůbec nepřipadá, že by měl jakékoliv homosexuální sklony. Anální stimulace, jak naznačujete, kterou přítel vyhledává, nepatří k ničemu mimořádnému a určitě nesignalizuje homosexuální tendence. Jedná se spíše o ne zcela běžně využívanou a tabuizovanou erotogenní zónu.

Přítel po mě chce striptýz!
Už tři roky chodím s přítelem, se kterým jsem spokojená, rozumíme si a je mi s ním dobře. Jediný problém, který máme, se týká toho, že on po mě chce, abych mu udělala striptýz. Stále o tom mluví jako o naprosto běžné součásti sexuálních radovánek, která je ženám přirozená. Přitom já ale cítím, že takovou potřebu v sobě nemám. I když bych to pro přítele chtěla udělat, mám v sobě nějaký blok. Čím víc to po mě chce, tím je větší. Cítím se kvůli tomu špatná a méněcenná, že nejsem jako ženy, které se umí uvolnit a rozdovádět. Možná to souvisí s tím, že nejsem patřičně sebevědomá. Už jsem se několikrát chtěla zeptat ostatních, jestli je striptýz opravdu tak běžnou a normální záležitostí, ale nakonec jsem nikdy nesebrala dost odvahy. Celá tahle věc není v našem vztahu nějak dramatická, rozchod kvůli tomu nehrozí, spíš to stále visí ve vzduchu a já se kvůli tomu trápím.
Do striptýzu se nenučte. Není to klíčová podmínka vašeho vztahu, je to zřejmě jenom partnerova touha vás při striptýzu pozorovat. Nebojte se s ním o tom otevřeně hovořit, tématu se nevyhýbejte. Zkuste mu přijatelnou formou vysvětlit, že s tím máte problémy a raději ho uspokojíte jinak. Můžete také zkusit příklad s mužským striptýzem. I on může udělat striptýz vám. Možná na tomto příkladě pochopí, že se vám do toho nechce a nevychází-li to z vás přirozeně, asi by to netěšilo ani jeho. Praktiky, které zásadně nechcete provozovat odmítněte taktně, ale důrazně.

Sex si neužívám jako dřív
Je mi 19 let a 3 roky mám přítele. Máme mezi sebou pěkný vztah a na většinu věcí máme stejný názor. Poslední dobou mi však začíná vadit pocit, že si mě až příliš přivlastňuje. Vídáme se každý den a jen málokdy se stane, aby jsme nezůstali buč u mě nebo u něho doma spolu přes noc. Nelíbí se mi taky, že si automaticky myslí, že spolu pokaždé musíme mít sex (a to nejméně jednou). Poslední dobou jsem ale unavená z práce a pomyšlení mám jenom na dobrý spánek. Milostným radovánkám se oddávám téměř už jen z "povinnosti" a z tohoto stavu jsem velmi vyděšená. Můj přítel o tom nemá ani ponětí. Velmi by ho to ranilo. Odmítnutí sexu by, jak již ze zkušenosti vím, chápal jako nedostatek lásky, což není pravda. Dříve jsem si sex s ním naprosto skvěle užívala, ale co teč? Méně se vídat, když plánujeme do budoucna společné bydlení? Mám hrozný strach, svého přítele nechci ztratit.
Po několika létech se každý vztah usazuje v těch „normálních“ kolejích. Romantika je vystřídána každodenností. To co jsme dříve dělali radostně a samozřejmě nám po čase může působit těžkosti. Jakoby nám s vyhořením počáteční horoucí erotické fascinace ubývala energie na plnění partnerových tužeb a přání. Na každém vztahu se musí pracovat, ponechat ho náhodě a představě, že vše půjde samo a zůstane jako na začátku je lichá. Milan Kundera v jedné povídce konstatuje, že nikdo není pro druhého erotické nekonečno. Je dobré o věcech hovořit, taktně, ale otevřeně. Druhého nezraňovat a přijatelnou formou mu sdělit své představy a nároky. Recept na spokojený vztah spočívá v toleranci a umění přijatelného kompromisu.

Chci manžela i milence!
Po pětiletém manželství jsem si našla milence, ale zamotala jsem se do toho vztahu tak, že jsem ho nedokázala ukončit a dnes jsem s milencem už dva roky. Manžel o našem vztahu ví, ale nechce se rozvádět, chce dceři zachovat rodinu, i on měl před časem milenku a vrátil se od ní zpátky domů. Pro mě je rodina také důležitá, k manželovi chovám cit, ale mám ráda i svého milence. Nevím, co dělat, jak žít s tím, že zklamu milence, který mě miluje, věří v nás, že budeme spolu? Nebo mám zůstat s milencem?
Jednoduchou radu samozřejmě neznám. Milenecký vztah zkomplikuje manželství vždy. Udržování dvou vztahů je většinou vysilující a ukrajuje kvalitu na obou stranách. Lépe se řeší problémy tohoto charakteru v bezdětném vztahu, daleko hůře v rodinách s dětmi. Rozhodně bych nedělal unáhlené kroky a vše opakovaně zvážil. Po problémovém svazku nemusí automaticky následovat vždy ideální, může být dokonce ještě horší. Čas bývá obvykle ten nejlepší rozhodčí. Rozhodovat jenom pod vlivem emocí se nevyplácí, ovšem ani přeceňování praktických a racionálních řešení není vždy ideální cestou. Ze začátku se každý nový vztah zdá být dokonalý, zvláště v době zamilovanosti. Po příchodu běžných problémů a každodenních starostí se pohled na nového partnera může změnit. Je-li manžel o všem informován a netlačí na vás ze zásadním rozhodnutí, můžete ještě chvíli pokračovat a v klidu rozhodnutí zvážit.

Malý kašpárek
Mám přítele už několik měsíců. Rozumíme si, ale je tu problém v sexu. Můj přítel totiž má malý penis. Navíc se dokáže málo vzrušit a těsně před souloží mu úd ochabne, což je problém i proto, že chceme používat kondom. Jeho vzrušení trvá přesně do té chvíle než mu chci ochranu nasadit. Nevím, čím je to způsobené, ale on k lékaři nechce a já nevím, jak ho ještě mám vzrušit. Můžete mi poradit, jak mu pomoci?
Myslím, že se bez lékařské pomoci asi neobejdete. Z vašeho dotazu nevyplývá jak je přítel starý. Problémy s erektilní dysfunkcí trpí alespoň někdy zhruba každého třetího muže po čtyřicítce. Často mohou být potíže s erekcí prvním příznakem nějaké vážné choroby. Nejčastěji jsou tyto poruchy způsobeny chorobami srdečně cévního systému. Slogan dnes porucha erekce, zítra infarkt myokardu neplatí naštěstí tak často, ale zkratkovitě vystihuje podstatu problému. Takže rada je jednoduchá, návštěva sexuologa a řešení erektilní dysfunkce. V současné době naštěstí existují prostředky, které tyto potíže efektivně řeší.

Trápím se láskou
Moje trápení je spojeno s láskou, láskou ke vdané ženě. Je to více než dva roky, co jsem si podal inzerát na seznámení, a protože miluji sport, tak jsem hledal ženu podobných zálib. Odepsala i ona. První vyjížčka na kolech byla krásná a postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem se do té ženy zamiloval. Toleroval jsem i počáteční klamné informace, co se jejího stavu týká (vdaná, já sám jsem rozvedený), a později jsem zjistil, že i věk trochu překroutila (ubrala si pět let). Líčila mi život s úspěšným podnikatelem, který si pojistil manželku dětmi a sám si užíval života. Ano, peněz měla dost, ale chyběla jí láska. Chtěla vše změnit. Synové jsou již dospělí, a proto hledala lásku, něhu, toleranci, porozumění. Pořídil jsem byt, mám dobré místo, ale pořád je to málo. Stále jen čekám a čekám, kdy vše, o čem snila, bude pravda. Veškeré akce, které podnikáme, hradím já, ona si šetří svoje peníze na svůj byt. Říká, že chce mít jistotu, aby měla kam odejít, kdyby se náhodou rozvedla. Stále však bydlí se syny a manželem, rozvodu se bojí a jen se vymlouvá. Manžela nemiluje, je jí odporný, nikdy mu nezapomene, že ji týral a nevěnoval se rodině, ale odejít nechce. Už nevím, co dál. Stále ji miluji, ale čekat na zázrak se mi nechce.
Zázraky se nekonají, bohužel. Máte asi pouze dvě možnosti, užívat si soužití, které vám přináší lásku a skoro ideální vztah nebo tlačit na ženu, aby vše opustila a spojila i formálně svůj život s vaším, čímž ovšem současný vztah zřejmě zničíte. Vaše partnerka manžela opustit nechce, asi proto, že má ráda svojí jistotu a zázemí. S manželem to sice neklape, ale raději volí relativní jistoty a ekonomické výhody manželství, a tu lásku má u vás. Je to klasický příběh. Život vyžaduje vždy kompromisy, ideály bývají jenom v pohádkách a to ještě jenom na začátku. Je na vás, jak se rozhodněte, tedy buč nic nebo zhruba polovinu. Také to ale může být úplně jinak. Je to velká rovnice o mnoha neznámých a neexistuje pouze jedno správné řešení.

Můj manžel má milenku
To na dnešní dobu není nic neobvyklého. Jenže poté, co jsem na to přišla, mi oznámil, že ho ta slečna strašně přitahuje, že v tom jsou city a že se jí nechce vzdát, i když ví, že s ní to budoucnost nemá. Na druhou stranu se ale nechce vzdát ani mě. Máme spolu dvě děti a bezproblémové manželství. Chce, abych mu dala čas, že se to pokusí nějak vyřešit. V dnešní době čtu převážně rady typu: pokud manželství klape, nad nevěrou zavři oči. Já bych je už kvůli dětem zavřela a dala mu ten čas, ale už nevím, jak si poradit sama se sebou, strašně mě to ničí. Nevím, jak mám zvládat ten pocit, když vím, že je právě s ní? Jak mám zvládat to, když se mě děti ptají, kde mají tátu a kdy přijde domů? Manžel je toho názoru, že může mít rád nás všechny, ale já tohle prostě neumím přehlížet.
Popisujete docela typický příběh. Vaše role je v něm bohužel nejsmutnější. Je rozumné nedělat ukvapené závěry a zbrklá rozhodnutí, ale na druhou stranu, situace se asi v budoucnu moc zlepšovat nebude. Manžel to asi myslí vážně, pravděpodobně vás má rád všechny, ale vám tím ubližuje nejvíce. Zřejmě se nechce nebo nedokáže rozhodnout. Nejvíce bude záležet na vás. Když vaše trápení přeroste neúnosnou mez a bude vás ničit, volte rozchod. Najdete-li i v současném stavu jisté výhody pro vás a vaše děti zkuste ve svazku ještě setrvat, věci se mohou změnit a některé vyžadují více času. Nespěchejte, ale když už se rozhodnete, bučte důsledná.

Nemám chuť na sex
Letos na jaře jsem si nechala předepsat hormonální antikoncepci. Zprvu jsme si s přítelem užívali skvělého sexu a nemohli jsem se ho nabažit, ale po nějaké době bylo vše jinak. Najednou jsem cítila, že ze sexu už nemám radost, že čekám už jen na to, až se přítel uspokojí a budu to mít za sebou. Obtížně dosahuji orgasmu, když přítel projeví zájem o milování, bývám na něho protivná, a to tím víc, čím víc je neodbytný. Vím, že ho stále velmi přitahuji, je na dotecích závislý, ale já na sex vůbec nemám chuť a nedokážu se přemoct. Dřív jsme měli sex 3x, 4x nebo 5x do týdne, teď 2x do měsíce. Vím, že problém je ve mně, jen nevím, jak jej řešit. Bojím se, že si najde milenku, I když nevěru neuznává, je ten typ, který bojuje i za krachující vztah do poslední chvíle. Vím, že to vypadá, že na vině mé nechuti je anikoncepce, ale obávám se, že můj problém je jinde: přitahují mě jiní muži, jen ne ten můj... Velmi svého přítele miluji, ale prostě mě nepřitahuje. Za tu dobu, co jsme spolu, jsem ho podvedla se třemi různými muži a velmi jsem si to užívala. Prosím, poračte, jak se zbavit sexuální touhy po jiných mužích a najít ji znova v milování s tím mým.
Velice bych si přál umět odpovídat na takové dotazy. Znát řešení, jak zařídit, aby vás nepřitavovali jiní muži, pouze ten váš, je podobné jako byste chtěla, aby vám přestalo chutnat všechno dobré jídlo a pochutnala jste si jenom na svíčkové. Citová a sexuální přitažlivost se postupně mění v každém dlouhodobém svazku. Změny jsou většinou přímo úměrné délce jeho trvání. U každého je to samozřejmě trochu jiné, někdy to jde rychle, jindy pomaleji, ale univerzální pravidla platí pro každého. Milan Kundera to
v jednom svém románu výstižně shrnuje jednou větou: „Nikdo nejsme pro druhého erotické nekonečno...“ Můžeme o tom dlouho polemizovat a každý si k tomu může přidat to své. I váš příběh je typickým příkladem toho, že to tak funguje. Podobný vývoj musíte očekávat při každém delším párovém soužití. Kdo si toto pravidlo neuvědomuje a myslí si, že vše bude krásné a dokonalé, tak jako první den, je pro párový život nezralý. Na každém svazku se musí pracovat, musí se udržovat. Někdy to jde poměrně lehce, protože se k sobě oba dva výjimečně hodí, jindy to nejde po určitém čase vůbec. Potom je lepší vztah ukončit. Je na vás abyste se rozhodla v jaké fázi právě jste a chcete-li vůbec v soužití pokračovat.

Čteme si SMS
Jsem 12 let vdaná a manželství, myslím, bylo celkem spokojené. Před dvěma lety jsem nastoupila do nové práce, kde se do mě zamiloval spolupracovník. Psal mi moc hezké zprávy, samozřejmě že mi to velice lichotilo, ale nikdy to nepřešlo v nic hlubšího a intimního. Z firmy jsem odešla a přestali jsme se vídat. Občas jsme si ještě napsali, jak jde život apod. Manžel mi ty zprávy přečetl, myslel si, že jsem mu nevěrná. Volal mu z mého telefonu, řekl mu, že máme spokojené manželství, ať mě nechá na pokoji. Před měsícem jsem poprvé v životě přečetla manželovy SMS, zjistila jsem, že si dopisuje s nějakou ženou. Dozvěděla jsem se od té dotyčné, kterou jsem vyhledala, že s manželem nikdy nic neměla. Manžel mi tvrdí, že to byla pouze kamarádka. Četla jsem e-maily, které jí manžel posílal, a v žádném případě to nebylo kamarádské. Chce, abych na to zapomněla, že on prý na ni už taky zapomněl. Já to však pociťuji jako velikou zradu, nemůžu mu odpustit to, že mi stále říkal, jak mě miluje, a chvilku před tím byl s ní. Myslím si, že kdykoliv bychom měli mezi sebou nějaký problém, vyhledával by si opět nějaké spřízněné duše. Máme 9letého syna. Zůstávám s manželem ve společné domácnosti jen z toho důvodu, že ho syn miluje a nechci ho připravit o tátu. Dá se takto žít a vydržet to?
Základní pravidlo zní: nikdy nečtěte cizí korespondenci ani nenahlížejte do intimních věcí toho druhého. Oba dva jste s manželem typickým příkladem, že takové počínání nepřináší nic dobrého. To, že jste nikoho nepodvedli, nikdy nemůžete stoprocentně dokázat. Zasetá pochybnost je trýznivá a těžko se odstraňuje. Sama jste to poznala na vlastním příkladě, víte, že mezi vámi a kolegou z práce nic nebylo, přesto vám manžel úplně nevěří. Je to podobné i v jeho případě, vy si myslíte, po přečtení jeho mailů, že vás podvádí. On i jeho přítelkyně tvrdí, že tomu tak není.
Jediná rozumná rada se dá shrnout do jednoho slova „nepátrat“. Kdo hledá, ten najde. A přidat si k nevinné poznámce něco, co tam ve skutečnosti nepatří nebo existuje jenom ve vaší fantazii, nebývá v době rozjitřené žárlivosti problém. Prožitá zkušenost může být pro vás oba dobrou lekcí jak se v budoucnu něčeho podobného vyvarovat. Zkuste zapomenout a věc zbytečně znovu neotevírat, znovuotevíráním problémů můžete všemu jenom ublížit. Dejte manželovi šanci, bude-li k vám milý a vše bude klapat, není co řešit, v opačném případě uvažujte o rozchodu, ale věcem nechce čas a nejednejte pod vlivem emocí.

Tchyně
Mám přítele, je mu skoro 40 let, dobře si rozumíme, ale trápí mě můj vztah s jeho matkou. Je to chytrá, schopná žena s mnoha zájmy a zajímavou prací. Vadí mi, jak se snaží mluvit svému synovi do života a organizovat mu ho. Na chalupu jezdí, když jsme tam i my a zásadně neohlášená. Nerespektuje naše soukromí, v noci vchází nečekaně a často bez klepání pod nejrůznějšími záminkami do naší ložnice. To narušuje I náš intimní život, protože jsem stále ve stresu a v pozoru. Když jem o tom chtěla mluvit se svým přítelem, vůbec nechápal, co mi vadí. Bere to jako přirozenou věc a pocitem ztráty soukromí rozhodně netrpí. Mě ale začíná vadit to, jak on vůči žádnému výmyslu své matky neprotestuje., že je zásadně na její straně. Čím dál víc mi připadá jako malé velké dítě a já se bojím, že v něm přestávám cítit oporu a také si ho asi méně vážím. Nevím, jestli mám v takovém vtahu pokračovat. Bojím se, že vše bude jen horší.
Většinou se takové vztahy stále zhoršují. Vztah mezi manželkou a tchýní bývá málokdy idylický. V centru jejich pozornosti bývá jeden muž, manžel (přítel) a syn. Obě ženy soutěží, v tom lepším případě podvědomě, o jeho přízeň. Některým mužům, při jejich příslovečné ješitnosti, to může to jisté míry vyhovovat, možná i lichotit. Jsou středem zájmu, ženy o něho soupeří, jedna se předhání před druhou, a tím se pocit mužské výjimečnosti prohlubuje. Velká snaha o normalizaci situace se z mužské strany nedá očekávat. Je to podobné jako soupeření dvou rivalů o jednu milenku, tam se to ale časem většinou rozhodně. V rodinné atmosféře napětí mezi matkou a tou druhou trvá stále. Hodně záleží na povahových rysech zúčastněných osob, trpělivosti a vůli situaci řešit. Bývají-li problémy zásadnějšího charakteru hned na počátku vztahu nebývá to pro budoucnost vůbec dobré znamení.

S manželem máme hezké manželství, všechno nám funguje i v ložnici. Nedávno jsme se v noci milovali a vůbec jsme neměli tušení, že nás bohužel viděla naše jedenáctiletá dcera. Musím se přiznat, že jsem ji asi vzbudila já, sice se snažím krotit, ale úplně zticha nebývám. Ráno se na mě dcera pořád významně dívala a hlásila, že se vůbec nevyspala. Když jsem se ptala proč, tak na mě zaútočila, že to snad mám vědět já a že mě slyšela křičet, takže se šla podívat,jestli mi něco není. Neodvažuji se ani pomyslet na to, jak dlouho se dívala a co všechno viděla. I když se náš sex omezuje většinou na klasické a tedy běžné polohy, přesto si myslím, že to pro naši dceru musel být asi šok. Snažila jsem se jí vysvětlit, že se máme s tatínkem rádi a je to normální. Na tohle téma jsem s ní mluvila už několikrát. To, že děti nenosí čáp dávno ví,ale stejně se bojím, aby v ní tenhle zážitek nezanechal nějakou negativní stopu. Co myslíte, mám se k tomu vracet a vysvětlovat jí to? Může ji to nějak do budoucna poznamenat?
To, že je dítě svědkem milostných radovánek svých rodičů, se občas stává a neznamená to nic hrozného. Důležité je, jak na vlastní dítě působíte a jak s manželem vycházíte v každodenním životě. Jedna epizoda náhodně shlédnutého milování v klidné atmosféře harmonické rodiny nemůže nic podstatného změnit ani zásadně ovlivnit budoucí sexuální život vaší dcery. Dítě by mělo být jasně a srozumitelně poučeno o tom, že to, co shlédlo nebyl žádný čin brutálního násilí, ale normální akt lásky a už byste se k tomu neměli vracet a zbytečně příhodu rozviřovat. Pro děti je mnohem nebezpečnější atmosféra trvalého napětí mezi rodiči, hádky a konflikty než jedno shlédnutí pohlavního aktu. V budoucnu byste si ovšem měli dávat větší pozor, aby se něco podobného už neopakovalo.

S manželem jsme nikdy neměli příliš bujarý sexuální život. Když jsme spolu začali chodit, spali jsme spolu tak dvakrát týdně. Po té,co jsem přišla do jiného stavu a pak po narození syna to ale přestalo úplně. Mě to příliš nevadilo, nejsem vůbec sexuálně náruživá a starosti kolem mimina mě zaměstnávaly. Pak jsme ale chtěli druhé dítě a nastal problém s těhotněním. Na manželovi bylo vidět, jak ho to vůbec nebaví a jak se musí přemáhat. Kupovala jsem si ovulační testy a přistupovali jsme k tomu naprosto cíleně a musím přiznat, že mě to hodně frustrovalo. Naštěstí se nám to povedlo a před dvěma lety jsme počali dceru a milovali jsme se naposledy. Od té doby nic. S manželem máme hezký vztah, večer se k sobě přitulíme, povídáme si a já ani v nejmenším nemám podezření,že by mi byl nevěrný. On prostě říká,že sex nepotřebuje. Já jsem si asi zvykla,protože mi to už taky nechybí. A zrovna nedávno jsem četla článek o tom,jak je hodně lidí asexuálních, prostě že sex k životu nepotřebují. Je to i náš případ? Nebo je mi manžel nevěrný? Je to normální, že spolu dva zdraví, třicetiletí lidé nesouloží?
Individuální spokojenost s vlastním sexuálním životem může být na hony vzdálená vžitým a stále se opakujícím stereotypním schématům, jak ten správný sex má vlastně vypadat. Spokojenost je založena na uspokojování našich vnitřních potřeb a přirozenosti. Podle mého názoru máte oba dva štěstí, že sex nepatří ve vašem životě k prioritám, své reprodukční cíle jste splnili a do žádného bouřlivého erotického života nemáte chuť. Proto se vůbec do ničeho nenuťte, jakékoli nepřirozenosti proti naší vůli by mohly vnést do vztahu zbytečné komplikace a zcela ho destabilizovat. Sex není jenom soulož a kvalita života se neměří pouze počtem styků či orgasmů. Kvalita vztahu bývá přímo úměrná vzdálenosti, při které vedle sebe partneři usínají, a ta je u vás, jak píšete, poměrně malá. Čili vztah je zřejmě v pořádku a zbytečně si ho proto nekomplikujte.

Jsem nešťastná ze svého syna. Zamiloval se totiž do ženy, která je o 15 let starší než on. Synovi je teprve 30 let, vše má před sebou a najde si o tolik starší partnerku! Prý ji miluje a starší ženy se mu líbí. Nechci se s tím smířit, těšila jsem se na vnoučata a myslela jsem, že syn povede normální rodinný život. Myslíte, že ho to přejde nebo je prostě takhle založený a přitahují ho jakékoli starší ženy? Odmítá se totiž se mnou o tom bavit.
Obávám se, že to synovi jen tak nevymluvíte. Myslet si o tom můžete samozřejmě co chcete, ale přemlouvání či jakákoli forma nepřímého ovlivňování se míjí účinkem. Ba naopak, vzbuzuje vždy negativní reakce, které se obracejí vůči vám. Snažte se syna pochopit a vybočte ze zažitých stereotypů jako je svatba, první dítě, dovolená v Jugoslávii, druhé dítě, nové auto a tak dále… Syn žije vlastní život a výběr partnerky je zcela na něm. Vašim společným cílem by mělo být, aby byl šťastný a měl život takový, jaký se mu bude líbit. To, že se to neslučuje s vašimi představami je možná pochopitelné, ale určitě sobecké. Budete-li chtít, aby žil podle toho, co se líbí vám, jeho to šťastným neudělá, vy se budete trápit a váš vztah to nezlepší. Zkuste se na to dívat synovýma očima. Koneckonců jeho vřelý vztah ke starším ženám může souviset i s hyperprotektivní výchovou, při níž bývá dítě motivováno, aby se co nejvíce zalíbilo mamince, která se za něj vše zařídí a ono si zvykne být vedeno a pohodlně plout svým životem a raději se nechá řídit. Takoví lidé si často hledají starší partnerky, které jim v mnohém připomínají jejich matky. Ale i v životě mužů, které přitahují starší ženy přijde doba, kdy i je přestanou fyzicky přitahovat jejich spolužačky ze základní školy.

Máme ještě šanci?
Jsem 10 let vdaná a mám dvě děti. Manželské problémy a únavu ze vztahu jsem řešila nevěrou a aby toho nebylo málo, moje druhé dítě není manželovo. I přesto jsme ale měli jsme do poslední doby navenek normální manželství. Můj muž o mých nevěrách nevěděl, ale pak se něco stalo a on si našel přítelkyni. Zároveň se dozvěděl pravdu o mých úletech i pravdu o „otcovství“. Já se ale nechci rozvádět, ráda bych s ním zůstala, on ale váhá. Pracuji na sobě, myslím, že jsem se hodně změnila, na nevěru nemám ani pomyšlení, starám se o svého muže, jak jen nejlépe dokážu i přesto, že spí každý druhý den mimo domov. Hledá se a sám neví, co by bylo pro nás a pro něho nejlepší. Myslíte, že má náš vztah ještě naději?
Naději můžete mít stále. V současnosti už je zbytečné říkat, co se stalo špatně, jak to mělo být správně a co jste dělat nebo říkat neměla nebo jak jste to mohla zařídit lépe. Určitě je to pro vás veliké poučení. V současnosti nejvíce záleží na manželovi, jak se k tomu postaví a zdali bude chtít ve vztahu s vámi dále pokračovat. Budete-li chtít spolu nadále setrvat, udělejte tlustou čáru za minulostí a koukejte se spíše dopředu. Stále připomínání problémů a otevírání hříchů minulosti nic neřeší, naopak by to mohlo znovu navozovat neshody.

Tajila jsem, že točím porno
Měla jsem krásný dlouhodobý vztah s člověkem, kterého ještě stále miluju. Plánovali jsme si společnou budoucnost a nepochybovali o tom, že to tak bude. S nikým jiným jsem nebyla dosud tak št'astná. Po nějaké době se mi ale ovšem naskytla nevšední finanční příležitost, které jsem se chytla, i když jsem věděla, že je to začátek konce našeho vztahu. Téměř rok se mi to dařilo tajit, ale pak už jsem to psychicky nevydržela a řekla mu po pravdě ,,točím porno". Dal mi na výběr - bud' on, nebo práce - a já si vybrala práci. Občas jsme si spolu psali, nedávno jsme se sešli a dokonce jsem se usmířili, ale neřekla jsem mu, že jsem s prací nepřestala. Vím, že to nikam nepovede, nevím, proč jsem mu zase lhala, když to nikam takto nevede. Nevím, co je pro mě důležitější a jsem si vědomá, že obojí mít už nemůžu. Bojím, se, že náš vztah je beztak poškozený....
Z vašeho příběhu nevyplývá, zdali se na něco ptáte. Tedy obecně. Je celkem pochopitelné, že vašemu příteli vadí, že se živíte natáčením pornografie. Je také dosti pravděpodobné, že to časem zjistí a bude mu nepříjemné, že to stále děláte a možná ještě více ho překvapí, že jste mu to opět tajila. Vaše obava, že je váš vztah poškozený, je pravděpodobně oprávněná.

Přítel tajně onanuje
S přítelem jsem půl roku a jsem moc šťastní. V sexu si rozumíme, nebojíme se ničeho nového, prostě si užíváme. Tedy až donedávna. Zjistila jsem, že před naším milováním onanuje. I přesto jsem si ale užili krásný sex. Můžeme souložit několikrát denně, pokaždé mě dovede k orgasmu. Minulý týden se dvakrát stalo, že jsme se milovali, on mě úplně zničil a pak vstal a šel do pracovny. Do postele se dostal asi za dvě hodiny. Dnes odjel na týden na služební cestu a já usedla k počítači. Objevila jsem ve vyhledavači skoro dvacet adres s pornografickou tematikou a navíc ještě s docela nechutnými názvy. Došlo mi, že přítel se na mě jen připraví a pak se zavře do pracovny, kde si užije s virtuálními slečnami a sám se sebou. Cítím se hrozně, asi ho už pohled na mě nevzrušuje. Jsem bezradná.
Na onanii není vůbec nic špatného. Onanuje většina mužů a vůbec nezáleží na tom, zda mají nebo nemají v té době stálou partnerku. Váš přítel je asi výrazně sexuálně náruživý, proto onanuje i po styku s vámi. Někdo potřebuje sex stále, jiný jenom občas. Podobné to je i prohlížením pornografie. Také na tom není nic špatného a vůbec to nesouvisí s tím, jestli přítele přitahuje nebo ne. Je to podobné, jako byste požadovala, aby se mu nelíbila žádná jiná žena, pouze vy. Nesmíříte-li se s touto skutečností, tak vám to bude činit problémy. Stejně tak by vám mohlo působit problémy, když budete kontrolovat přítelův počítač.

Kluci se mi hnusí
V době, kdy ni bylo 16 let jsem se velmi zamilovala. Brzy jsem ale poznala, že je můj přítel velmi zlý člověk, a proto jsem se s ním rozešla. Tím to ale neskončilo, byli jsem totiž spolužáci, takže jsme byli vlastně dál ve styku. Začal mi dělat naschvály, díval se mi na podprsenku, na kalhotky, osahaval mně, ničil mi věci vulgárně mi nadával. Jednoho dne si ve třídě před všemi spolužáky rozepnul zip u kalhot sundal si slipy a přiložil mi na klín svuj nahý penis. Od té doby, co mi udělal tato tyto strašné věci, mám hrozný strach z pohlavního styku a mám velký odpor ke všem klukům. Prosím, poračte mi, jak se z toho mám dostat.
Určitě byste měla svůj problém řešit s odborníkem. Odmítání sexu na základě negativních zážitků z dopívání nebo dětství patří mezi časté příčiny pohlavního chladu a poruch při navazování partnerských vztahů. Není dobré si tyto zážitky nechávat pro sebe a soustavně se jimi trápit. Čím déle je v sobě nosíte, tím více vás zraňují a celý problém se dále konzervuje a vy nevíte, jak z toho ven. Napsání si o radu do časopisu nebo povídání si s kamarádkou vám může na chvíli přinést úlevu, ale potíže nevyřeší. Jediná cesta spočívá v dlouhodobém psychoterapeutickém procesu pod vedením kvalifikovaného odborníka.

Nemám orgasmus
Je mi teprve osmnáct, ale už od patnácti let mám pravidelný sex. Když Tehdy jsem měla déle než rok partnera, který byl o deset let starší a s ním jsem vše teprve poznávala. Milovali jsme se i 5x týdně, ale už tehdy jsem nikdy neměla orgasmus. Před přítelem jsem ho jen předstírala. Jediný orgasmus, kterého jsem kdy dosáhla a vždy dokážu lehce dosáhnout, je, když mi přítel nebo já sama dráždí klitoris. Dnes mám nového přítele, je mu přes dvacet, sex ho moc baví a má ho moc rád. Ovšem orgasmu jsem se dosu nedočkala ani s ním. Netrápilo mě to, bavilo mě zkoušení dalších a dalších poloh a způsobů, hledání partnerových nejcitlivějších míst. Je velmi snaživý, vynalézavý a vytrvalý. Všechna ta atmosféra a partnerovy doteky mě lehce a dostatečně vzruší, ale když pak přijde na sex, žádná třešnička na dortu na mě nikdy nečeká. Přítel to samozřejmě neví, je dost citlivý a nechci, aby z toho měl nějaký komplex, takže opět orgazmy předstírám a bohužel mě to opět přestává bavit. Přestávám mít absolutně chuť na sex, jsem jen otrávená a znuděná. Nechci o tenhle vztah přijít, jak to ale mám změnit?
Zdálo by se, že o orgasmu žen bylo řečeno snad už vše. Ve skutečnosti tomu tak není. Mám pocit, že se opakují stále dokola samé blbosti, které matou veřejnost a mylně informují o funkcích lidského těla, vzbuzují falešné naděje a představy o sexuálním prožitku. Snad denně odpovídám na několik zoufalých dotazů, proč někdo nemá orgasmus či kdo za to může. Ať se nám to líbí nebo ne, žádná žena nemá automatický nárok na orgasmus. Ženské vyvrcholení není ve schématu sexuálního prožitku tak silně fixované jako je tomu u muže. Takže zhruba čtvrtina všech žen ve svém životě žádný orgasmus nikdy neprožije! Stejně tak platí, že většina žen dospěje k vyvrcholení stimulací klitorisu, a to nejlépe při vlastí autostimulaci. Pouze v menšině případů, asi pětadvaceti procentech, dosahují některé ženy orgasmu snadno, vaginálně nebo i opakovaně. To, v jaké kategorii se nacházíte příliš ovlivnit nemůžete, stejně jako velikost vašich prsou nebo barvu vlasů. Čili, tak jako každá žena není vysoká blondýna s proporcemi 90-60-90, nedosahuje ani automaticky orgasmus, aniž bychom věděli proč tomu tak je. Nic na tom nemění ani fakt, že skoro v každém druhém bulvárním časopise se dočtete deset zaručených rad, jakým způsoben přivést ženu k orgasmu. Tyto nesmyslné rady mi vždy připomínají návod na používání pračky nebo myčky na nádobí a působí více škody než užitku.

Moje manželství trvalo 11 let, bylo víceméně naplněno nesouladem a udržovali jsme ho hlavně kvůli dceři, a tak jsem se nakonec rozvedli. Od té doby jsem měl jen občasné vztahy. Vše se změnilo, když jsem byl na firemním večírku vpodstatě sveden zadanou kolegyní, která je vpodstatě mojí nadřízenou. Následoval kratší bouřlivý románek a já se z počátečního překvapení do ní bezhlavě zamiloval a vyznal se jí ze svých citů. Z její strany následovalo okamžité utlumení schůzek a mě zůstala jen možnost vídat se na chodbách, jednáních nebo v jídelně. Dnes chápu, že jsem pro ní byl asi jen sexuálním zpestřením jejího vlastního dlouholetého vztahu. Já sám jsem si za čas našel přítelkyni, se kterou jsem již třetím rokem šťastný a plánujeme svatbu. Naneštěstí všichni tři pracujeme v jedné firmě a občas se setkáváme. Můj problém je, že pokud potkám tu první, vždy se mi znovu začnou silně bouřit hormony, zrychlí se mi tep a je hlavní postavou mých sexuálních fantazií. Svou současnou přítelkyni mám velmi rád, záleží mi na ní a nechtěl bych jí ztratit. Proč mě stále ta první nenechává klidným, když racionálně vím, že jakýkoli vztah s ní je neperspektivní a bez budoucnosti?
Racionalita a sex se k sobě hodí asi tak, jako opalující se tučňák na březích Karibiku. Naše sny, představy a sexuální fantazie nejdou ruku v ruce se všeobecně přijímanými morálními normami. Stejně tak, jako nedělíme sex na slušný a neslušný, si s námi naše tělo zahrává a přitahuje nás i to, čemu se třeba bráníme. Do našich představ nám nikdo nevidí a často se v nich odehrávají situace, které by byly v kinech mládeži do 18 ti let nepřípustné. Vždy však záleží jenom na nás, jak se našimi touhami necháme vláčet a jak s nimi naložíme. Tam už má racionalita svoje místo a je na vás, zda-li nástrahám podlehnete či nikoliv. Čili vaše sny se vám zdají, aniž byste je mohl nějak rozumově ovládat. To samé platí o tom, co nebo kdo vás přitahuje. Tak to také je s vaší první přítelkyní. Ona pro vás může být celoživotní sexuální symbol. Na otázku, proč tomu tak je, tedy proč se vám někdo líbí a druhý ne, odpověč neexistuje, určitě ne univerzální. Stejně tak si nelámeme hlavu s tím, že se někomu líbí impresionalisté a druhému kubismus.

Sex mám ráda, ale můj partner ne!
Byla jsem krátce vdaná, ale manželství skončilo a já jsem nějakou dobu byla sama a čerpala novou sílu. Před pár měsíci mi do života vstoupil nový muž, který mě velmi uchvátil a mám dojem, že om je ten pravý. Jenže vždy se najde nějaké ALE. Náš problém je sex, což jsem doposud nikdy nezažila. Mám sex hodně ráda a u všech mým dosavadních partnerů to bylo podobné. Ovšem mému současnému příteli stačí sex asi jednou za 14 dní. Problém je, že o tom nechce mluvit, a já mám tudíž pochybnosti, jestli se mu to se mnou vůbec líbí. Opravdu jsou mezi námi muži, kteří sex mají až na druhém místě? V našem vztahu je totiž jednoznačně na prvním místě porozumění. Je to pro mě zcela nová situace, pro okolí jsem atraktivní, tak jak je možné, že si po většinu večerů v klidu lehne vedle mě, dá mi pusu usne?
To, že jste atraktivní, ještě vůbec neznamená, že po vás musí všichni toužit a chtít s vámi souložit. Koneckonců jeden takový příklad máte vedle sebe. Váš současný partner asi na sex moc není a sexuální temperament jedince se mění málokdy. Je to podobné, jako byste chtěla z družného optimisty udělat zamračeného morouse či naopak. Sexuální založení každého člověka je velmi individuální. Kvalita sexu nebo vztahu se sice nedá měřit počtem souloží nebo orgasmů, ale o mnohém vypovídá. To co je pro někoho moc, je druhému málo. Vy vidíte svého přítele skoro jako asexuála, on vás, možná, jako sexuální dračici. Sejdou-li se dva lidé, podobného založení, není co řešit. Komplikace nastávají, patří-li jedinci na zcela opačné póly přímky sexuálního temperamentu. Život je vždy výslednice všech možných kompromisů. Záleží tedy na vás, jak se rozhodněte. Zda-li u toho pravého, jak píšete, oželíte erotiku nebo dáte přednost někomu jinému, který nemá zase něco jiného, ale sex je s ním báječná. Ideální řešení existují málokdy.

Můj partner předstírá orgasmus
Až donedávna jsem si myslela, že orgasmus předstírají výhradně ženy. Jaký byl můj údiv, že se tento problém týká i mužů, tedy konkrétně toho mého. Milujeme se opravdu často, i několikrát za sebou, pochopitelně je to pro něj snadné, když vyvrcholení pouze hraje! Dělá to tak, že jakmile já dosáhnu vrcholu, on zahraje, že taky... Není vždy jednoznačně poznat, která z opakovaných souloží byla ta pravá, jelikož ejakuluje téměř výhradně do vaginy. Nevím, co si o tom myslet, případně jak to řešit...
Herečka Sharon Stone sice říká v jednom aforismu, že: „ženy předstírají orgasmus a muži celý vztah“, ale jak vidíte, orgasmus předstírají i muži. Muži ukončují styk předčasně, tedy ještě před ejakulací, z několika důvodů. Je to v případech když jejich erekce není úplně dostatečná a oni si myslí, že by se špatnou erekcí znemožnili, a tak vyvrcholení nasimulují a styk rychle ukončí. Někteří muži trpí poruchou prodloužené ejakulace, a proto, než by donekonečna styk prodlužovali, tak ho po určité době ukončí, jako by ejakulace nastala. Předstíraný orgasmus se vyskytuje i v případech, když pochva neposkytuje pro penis dostatečnou stimulační oporu (u příliš prostorné vagíny nebo ženským vzrušením výrazně vystupňovaném zvlhčením), někdy tomu říkáme syndrom ztraceného penisu, penis není v takové pochvě dostatečně tuhý a ejakulace nepřichází. Pak muž orgasmus předstírá. Stejně tak se to může stát za situace, kdy žena není pro muže dostatečně sexuálně atraktivní a během sexu dojde k poklesu vzrušení a postupnému vymizení erekce. Případů by se našlo i více, ale tyto jsou nejčastější. Určitě však není takové sexuální chování u muže typické a pro nějaký problém určitě svědčí.

Trápí mě pochybnosti
Je mi 31 a prožívám svůj první vážnější milostný vztah, který trvá už čtyři roky. Do té doby jsem nic podobného nezažil, sice jsem se od dětství zamilovával do dívek, ale vždy to bylo jen platonické. V pubertě pro mě byli důležitější kamarádi a později jsem měl ze vztahu s dívkou strach. Moje přítelkyně je o dva roky starší a chtěla by se vdávat a mít rodinu. Jenže jakmile o tom začne mluvit, popadne mě stres a strach, něco mi říká, že to nebude správné. Nevím, jestli to může být tím, že do mé přítelkyně jsem nebyani na počátku tak zamilovaný jako do dívky, kterou jsem zbožňoval platonicky a ona mě odmítla. Stále pochybuji, a když to přítelkyni řeknu, jsem nešťastný z toho, jak ona je smutná. Mám ji velice rád, je pro mne hodně důležitá, ale nevím, jestli ji miluji tak, abych s ní mohl spojit svůj život. Dokonce jsme se kvůli tomu už dvakrát rozešly, ale já jsem se vždy vrátil a onam mě přijala. Ale to celé se stále opakuje. Opravdu nevím, co dělat.
Rozhodování patří v životě k těm nejsložitějším věcem. Vaše starší přítelkyně by asi ráda co nejdříve vstoupila do regulovaného svazku a měla děti. To se dá celkem pochopit. Vy se tomu bráníte a stále vše zvažujete. To je také přirozené. V životě neexistují ideální dlouhodobé svazky, a když, tak většinou na přechodnou dobu. Stále musíme dělat kompromisy a volit ty relativně lepší možnosti. Ve vztahu dvou lidí to platí dvojnásobně. Radu pro vás nemám, ale určitě se neukvapujte.


<< zpět  na seznam článků